COTON DE TULÉAR ATREY

Těpéro. Tak mě zase páníčci vzali do Krumlova. Teda to vám povídám, moc velkou radost sem neměl. Ty dva strejci teriéři si myslí, že se jim snad budu pořád klanět či co. Ale to se mejlí, to Vám povídám. Já už nejsem žádnej mrňous, já už sem dospělej (pozn. paničky: Je nám jedenáct a půl měsíce, takže do dospělosti máme daleko. JOoooo puberta.) Taky sem to těm dvoum otravům dal dostatečně najevo. Já, to Vám povídám, poslední ve smečce nebudu. Ani náhodou.

Jak jste již pochopili, s těma dvouma strejcema se teď nebavím. Teda výhrůžné povrkávání a občasné pošťouchání nepočítaje. Ale i tak jsem se nenudil. Přišel totiž Danny. Můůůůůj voňavoučkej podřízenej. Ten ví, kde je jeho místo. A tak jsme spolu zase řádili:


Taková nespravedlnost. PRej ať jdeme řádit ven, ať neděláme nepořádek doma. No tak jsme šli, no...


To je něco. Ať dělám, co dělám, pořád je to špatně. Že prej ať deme z terasy na trávu. Mně se moc nechtělo, ale páníček mi normálně čornul Dannyho, a co mi teda zbylo:


No konečně se páníček umoudřil a Dannyho mi navalil. No bylo na čase. Takže jsme se zase do toho vrhli...


Pro ty, kterým ještě stále nedošlo, o co mi šlo, proč jsem toho mrňouse nechal lízt a trhat moje chlupy, je tady vysvětlení. (Pozn. paničky: V pubertě se prý formuje osobnost - zatím je spíše 4 % menšina).


Až jsem se z toho musel jít schladit...


A pak, ještě poslední rozloučení...


Co dodat? Bylo to SUPER.