COTON DE TULÉAR ATREY

No hurrrááááááá. Konečně je z paničky magor. Teda, ne že by to pro mě bylo tak důležité, jestli je nebo není panička magor, ale má na mě zase ČAS. A co to znamená? Hned v úterý mě vzali k babičce do Liberce, jenže jak už jsem řekl, byli jsme foťák mínus, takže jak sem tam řádil se nedovíte. Ale v pátek jsem zase nastoupil do auta, a když jsem vystoupil, byl jsem tam. U IGORKA. V KRUMLOVĚ. HURRRÁÁÁÁÁÁÁ.


Samosebou, jako obvykle, jsme se na to s Igorkem vrhli. A prali jsme se, a prali jsme se, a honili jsme se, a prali jsme se...


A když už se mi podařilo unavit Igorka, ukecal jsem páníčka, aby ho nahradil...


No a když se unavil i páníček, nastala nuda.


Už jsem se začínal bát, že se budu nudit až do večera. A málem to tak bylo, jenže přišla panička prababička s páníčkem pradědečkem, a přivezli TOBÍKA. Tak jsem začal honit jeho. A zdálo se, že i on z toho má radost.


Pořád jsem si říkal, jak je možné, že je Tobík tak neunavitelný. Došlo mi to ale až při činu. Takovej prcek, a taková aktivita...


Asi Vám nemusím vysvětlovat, že mě páníčci po měsíční absenci fotoaparátu neustále fotili, a fotili a fotili a fotili... Tak mrkněte na to, jak jsem za tu dobu vyrostl.


A co dodat? Konečně jsem si zase pořádně zařádil. Už se nemůžu dočkat, až se zase s Igorkem uvidím.