Coton de Tulear Atrey

Péče o mě, aneb staráme se o cotonka

Protože panička často dostává otázky, co papám, v čem se koupu atd. atd., rozhodli jsme se, že pro Vás vytvoříme tuto rubriku, kde se všechny naše "tajemství" dozvíte. Musím vás ale varovat!!! Jsem prvním cotonkem, o kterého se kdy pánička nebo páníček starali, a tudíž se vše učí za pochodu...

PAPÁNÍ

Papání je pro mě oooobrovské téma. Asi by se dalo shrnout slovy "papám dobře, papám rád," ale chápu, že Vás spíš zajímá CO papám.

Když jsem byl štěnďátko, papal jsem mléčko od maminky. A to prakticky až do chvíle, kdy si pro mě přijeli páníčci, a odvezli si mě do jejich domova. Tam jsem dostával granulky pro štěňátka od firmy Eagle, na počátku míchané s psí paštičkou. Navíc mě páníci s radostí upláceli speciálními mléčnými bonbonky (jako např. na mojí první klubovce).

Ve čtyřech měsících jsem najel na "dospěláckou" stravu, a to nejprve od firmy Mastery. To mi vydrželo asi půl roku, možná trošku více. Nyní jsem již delší dobu spokojený strávník superprémiového krmiva Purina ProPlan for sensitive dogs s lososem a rýží, které tak náááádherně voní po rybičkááách... A aby mi to do bříška dobře klouzalo, kapají mi do toho páníci pupalkový olejíček s vitamínem E (běžně dostupný v lékárnách), který by měl detoxikovat můj organizmus. Ten já taky moc rád.

Kromě pravidelné ranní a večerní stravy denně shltnu zhruba 3-4 dětské piškoty značky Opavia, poslední soustečka z papání páníků, a všechno ostatní, co upadne, znáte to. O víkendech navíc dostávám k obídku pribiňáčka (mňaaaaam), nebo vajíčko, tavený sýr... prostě co se najde v ledničce. A málem bych zapomněl na své narozeniny!!!. To vždycky jako dortík dostanu psí paštičku, nejlépe drůbeží.

A co mám nejraději? Své granulky, rybičky a pribiňáčka!!!

ČESÁNÍ

O česání se rozhodně nedá říci "češu se dobře, češu se rád", ale zase by nebyla pravda, kdybych řekl, že se česat odmítám. Jenom tuto akci prostě nevyhledávám...

Páníčci mě začali česat prakticky od chvilky, kdy si mě přivezli domů. Na začátku jsem se snažil vzdorovat - zádíčka jsem jim půjčil, ale bříško a nožičky jsem shovával, kam se dalo. Pravidelným tréninkem jsem se však naučil, že česat se musím, a dneska, když panička vytáhne hřebeny a zavelí "Atíčku, česat", chvíli se tvářím, že tam vůbec nejsem, ale nakonec přijdu, a hezky se před paničku rozvalím.

Hodněkrát jsem slyšel: "Ten má chlupů, to musí být práce." Nebo: "To musíte mít doma zachlupaceno" a podobně. My s páničkou s tím nesouhlasíme. Je pravda, že když jsem dospíval, a měnila se mi štěněčí srst za dospěláckou, byla to katastrofa. Panička nade mnou denodenně seděla, a snažila se rozčesávat filcíky, které se mi dělaly z odpadávající štěněčí srsti. Ale tyto dny jsou již dávno za náma. Pokud jsem dobře "naavivážovaný", stačí mě pečlivě pročesat jednou týdně (fialovým hřebenem), což zabere zhruba půlhodinku. Panička si u toho vždycky pustí televizku, a je to raz dva. A co se vypadávání chlupů týče - panička mi rozhodně zdatně konkuruje, neboli luxuje se stejné množství mých chlupů, jako pániččiných vlasů, takže se dá říci, že téměř nelínám.

Bohužel se občas stane, že se "aviváž" nepovede, nebo venku potkám hafíka, se kterým řádíme takovým způsobem, že se "dredy" prostě udělají. Co pak? Panička zkušenostmi zjistila, že takový šmodrchánek je nejlepší rozčesat pokud možno ihned. Čím déle to odkládáte, tím větší a pevnější filcík vznikne. Ale POZOR. Nikdy filce nestřihat!!! Srst roste velmi pomalinku, takže by vznikl nenahraditelný zub. Panička pečlivě rozčesává všechny filcíky. Nejprve je prsty "roztrhá" na menší, potom "fialovým" hřebenem jemně rozčesává, dokud nepovolí, a nakonec "hnědým" hřebenem s dlouhými rovnými zuby dočistí. Samozřejmě velkou část šmodrchance panička nakonec stejně vyčísne ven, ale jedná se jenom o naprosto zauzlované chloupky o mnohem kratší délce, než kdyby to ustřihla.

Jestli něco do dneška nemusím, tak je to česání paciček a čumáčku. Na pacičky panička používá "zmenšeninu" fialového hřebenu, a na chloupky u čumáčku (kolem pysků) hustý hřeben s rovnými hroty.

A jaké panička během česání používá prostředky? Pokud nejsem zacuchaný, tak obvykle žádné. V opačném případě střídá "STUFF" nebo "Rubin" od Bea Natur. V obou případech se jedná o bezoplachové rozčesávače.

KOUPÁNÍ

Vynechám-li každodení mytí nožiček a "pindíka", musím konstatovat, že se koupu VÁŽNĚ NERAD. K vodě mám poměrně zvláštní přístup. Déšť mě od očmuchtlávání oblíbených rohů rozhodně neodradí, ale kalužím se pečlivě vyhýbám. Tedy, dokud jsem suchý. Když už jsem mokrý až za ušima, tak mi je už všechno jedno. Zato takový snížek - ten zbožňuju. Rochním se v něm sem, tam, mokro nemokro... Ale koupání - tedy mytí všeho, včetně hlavičky a zádíček... FUJ.

Poprvé jsem se koupal, když mi bylo zhruba půl roku, a už tenkrát se mi to nelíbilo. Jeden je celej mokrej, pořád na vás něco patlají, pak oplachují, pak zase patlají... Prostě ňůůůůda. Jsem ale vychovaný pejsek, takže držím... Ono, co si budem povídat. Nic jiného mi ani nezbývá.

Protože žiju v Praze, kde je spousta mastného prachu, je třeba mě koupat každé 3 - 4 týdny (u páníčků prarodičů v Krumlově vydržím déle), záleží také na počtu výletů do centra, kde se práší opravdu hodně.

Před každým koupáním mě panička pečlivě vyčesává. Každý uzlíček se totiž během koupání může změnit v obří dred, ve kterém se pak drží šampóoon, a jednoho to pak taaak svědííí... Když jsem vyčesaný, dostanu do oušek vatičku a šup do vany. Nejdřív pořádně namočit, potom našampóoonovat, opláchnout, zase našampóooonovat a nakonec "naavivážovat", jinak řečeno kondicionér. Ten zase pečlivě smýt a je to... Během celé této procedury se panička snaží chloupky nešmodrchat, takže mi šampód v podstatě "vmasírovává" po vrstvách. Důležitou věcí je šampón a kondicionér pořádně vypláchnout, aby mě potom chloupky nesvědily.

Hned po vykoupání mě panička pečlivě zabalí do měkké osušky, a tak deset minut mě chová v náručí. To aby co nejvíce vody vysál ručník. ROZHODNĚ NIKDY netře srst ručníkem - to by došlo k jejímu poškození.

A to nejhorší nakonec. Fénování. Že prý je třeba kožíšek pořádně vysušit, abych nenastydl. V případě fénování platí: Čím větší výkon, tím rychlejší záležitost. Díky doporučení mé kadeřnice, paní Větvinské-Vršecké, si panička pořídila fén s výkonem 2000 W. Díky tomu jsem vyfénován zhruba za hodinku a půl. Panička vždy střídá studený vzduch s teplým (nikoli horkým), aby mi nebyla zima. Horký vzduch by chloupky poškodil, stejně jako to dělá vlasům. Když jsou chloupky sušší, panička je pročesává, čímž taktéž urychlí jejich schnutí. Samozřejmě po úplném vyfoukání je třeba vyčesat uzlíky, které se udělaly během koupání a fénování.

A jakou panička používá kosmetiku? Bea Natur. Konkrétně šampon č. 5 na bílé pejsky a kondicionér Velvet.

DALŠÍ PÉČE

To, že mi to na výstavách tak moc sluší, ovšem není zásluha pááničky. O to se stará moje kadeřnice, paní Zuzana Větvinská Vršecká. Před každou výstavou, a občas i jindy, mě k ní páníčci berou, aby mi zastřihla chloupky do správného tvaru, pořádně mě vykoupala a vyfénovala ze mě správnou kuličku. Jaké prostředky jsou k tomu užívány netuším, to je její výrobní tajemství, ale rozhodně mi to po návštěvě u ní děsně sekne, že?

Drápky mi střihá panička, a to zhruba jednou měsíčně. Obvykle není moc co střihat, protože si je obrušuju během procházek. Stejně často mi koukne do oušek, jestli tam nemám nějaké chloupky, které případně vytrhá, aby se mi v ouškách nezanítily. Protože jsem dlouhosrstý pejsek, je mi třeba zhruba jednou za tři týdny vystříhat chloupky mezi polštářky na tlapičkách, což taktéž zvládá panička.

HRANÍ SI A VENČENÍ

Tak tady ale vážně platí, "hraji si často a hrozně moc rád", a o vycházkách se dá říci to samé. Zbožňuji být venku a očmuchlávat všechno, co se dá. Když potkám nějaké štěndo (nebo ještě lépe fééénečku), jsem schopný si s nimi hrát do naprostého vyčerpání. Odpočinek stačí krátký, po jedné dvou hodinkách zase koukám, co se bude dít.

V Praze bydlíme v malinkém bytečku, takže doma moc legrace není - přesto několikrát denně přinesu páníkům jednu ze svých mnoha hraček, a chvilku se o ní taháme. Ven chodím minimálně třikrát - ráno a večer na kratší procházku, a odpoledne na dlouhou procházku, často spojenou s hrou.

To v Krumlově, to je jiná. Tam je velký baráček, a zahrada... Tam řádím od rána do večera, několik dní v kuse. (Po příjezdu do Prahy pak třeba dva dni v kuse spím).

Často s páníky také vyrážíme na různé výlety po Praze (například do ZOO), během kterých si můžu očmuchlat další spousty vůní a poznat jiné pejsky.

VÝCHOVA, SOCIALIZACE A VÝCVIK

K výchově jsme s páníčky přistoupili svědomitě. Již v pěti měsících jsem nastoupil do psí školky v ZKO Hloubětín, kde jsem strávil devět příjemných lekcí plných poznání a nových povelů. Pořád to ale nebylo ono. Ve školce jsem musel být na vodítku, celou dobu se cvičilo, a bavit s ostatními spolužáky jsem se mohl jenom po skončení výcviku.

Protože jsem už od narození trošku bojácnější, a občas cholerik, začali jsme s páníčky jezdit k psychologovi pejsků, panu Desenskému, na free soboty. Když tohle někde povíme, lidi si div neťukají na čelo, což je způsobeno jejich neznalostí. Na free sobotách nejsou žádné hromadné "terapie", jak je znáte z televize. Je tam obří louka, na které si hafíci mohou dělat, co se jim zlíbí. Můžou si hrát, honit míčky, honit koníka s poníkem (když se nechají), schází se zde spousta hafíků a páníků, kteří ostatní hafíky stále muckají, čímž dochází k jejich správné socializaci. A na všechno dohlíží pan Desenský, který se jako alfa-vlk stará o to, aby nějaký pejsek nedělal problémy. Navíc poskytuje cenné rady, co se výchovy a ovládání nás, čtyřnožců, týče, a z vlastní zkušenosti můžu potvrdit, že fungují. Bez bití, elektrických obojků či jiných na leckterých cvičácích doporučovaných metod, jsme se naučili, jak na správné přivolání, jak mě přesvědčit, abych netahal, spřátelil jsem se s koníky, na které jsem vždy štěkal, a zjistil jsem, že to, že na mě nějaký pejsek vrčí ještě neznamená, že mu to musím oplatit. Zkrátka a jednoduše, free sobota je cvičák, na kterém se každému páníkovi i pejskovi líbí. A o to přece jde.

Nesmím také zapomínat na agility, které jsem si velmi oblíbil, ale z časových důvodů jsem jeho výcvik musel přerušit.

Poslední aktualizace: 20.12.2020

© Coton de Tuléar Atrey