Coton de Tulear Atrey

V neděli 8. 10. 2006 jsem se zúčastnil mezinárodní výstavy pejsků v Českých Budějovicích, a podařil se mi neuvěřitelný úspěch. Byl jsem totiž zvolen 2. nejkrásnějším pejskem 9. FCI skupiny (BIG)!!! A jak se mi to podařilo? To se dozvíte právě v této fotoreportáži.

Na výstavu jsme přijeli jako první, a tak jsme se hned vrhli do tréninku a úprav vizáže.


Aaaaa, hrdá panička a já, z části načesaný. Panička říkala, že ať to dopadne jakkoli, stejně budu její bobánek.


Rychle ještě upravit, a jdeme na to. Soupeřem ve třídě mladých cotonků mi byl Cartoonland's Arizona Dream.


A už se vystavujeme. Řekněte, nejde mi to pořád lépe a lépe? Paní rozhodčí Olga Dolejšová si mě důkladně prohlédla od hlavičky až k patičkám.


Rozhodování o výsledku... Jééééé, vážně já? Hurrrááá, mám v pořadí již třetí CAJC.


A protože jsem vyhrál titul CAJC, česání (a úplatky, samozřejmě) pokračovalo - abych byl hezký i na klání o titul BOB.


A tady právě o tento titul bojujeme...


A vítěz je... Já. Opravdu? Těžko říci, kdo byl překvapenější - jestli já nebo panička. Ale opravdu jsem vyhrál BOBa já. (Hodnocení paní rozhodčí O. Dolejšové a diplom najdete zde).


A protože jsou pro všechny vítěze CAJC a BOB připraveny ještě odpolední soutěže, přišlo za pár hodin další načesávání a trénování znovu na řadu.


Tak tady jsem se zúčastnil soutěže o nejhezčího mladého psa dne. Dostal jsem se dokonce do užšího výběru, heč.


Ještě poslední přípravy před soutěží o nejhezčího pejska 9. FIC skupiny...


A už to začalo. Všichni vítězové BOB, kteří patří do 9. FCI skupiny, zde bojují o titul nejkrásnějšího pejska v této skupině (prý se tomu říká BIG).


Hurrá, postupuji do užšího výběru.


A výsledek? Díky paní rozhodčí L. Ubrové se mi podařil nádherný úspěch. Byl jsem zvolen 2. nejkrásnějším pejskem 9. FCI skupiny.


Závěrečné pózování s poháry... (Plaketu jsem dostal za titul BOB a pohár za druhé místo mezi pejsky z 9. FCI skupiny.)


... a honem domů. Do Prahy daleko a dostavění dálnice v nedohlednu.


Jako slušně vychovaný pejsek samozřejmě musím ještě poděkovat. A komu? Všem co mě mají rádi, přece! Ale především páničce babičce a páníčkovi dědečkovi, i strejdům teriérům za to, že mě mají rádi a přišli mě na výstavu podpořit. Paní kadeřnici Z. Větvinské Vršecké za to, že mě vždycky načančá a odpouští paničce uzlíčky, a mě že nechci držet ("On je po Flashíkovi, že jo"), paní rozhodčí O. Dolejšové za to, že jsem se jí líbil ze všech Cotonků nejvíce a samozřejmě paní rozhodčí L. Ubrové za to, že na takové prestižní umístění vybrala právě cotonka...