Coton de Tulear Atrey

Tak mě páníčci zase naložili do autíčka a odvezli do Krumlova za Igorkem. HURRÁÁÁ. Už jsem se bál, že se toho nedočkám. Konečně jsem se taky mohl se strejdama pořádně vyblbnout venku. Protože a jelikož už jsem imunní proti psince a můžu čuchat a běhat kde chci.


Igorek se nejdřív tvářil, že si raději bude hrát se svým oblíbeným kolečkem. Tak jsem mu ho sebral, a začal honit mě.


A když už se mi nevěnoval Igorek, páníček "dědeček" ho dobře zastal.


No a potom jsme vyrazili slavit k páníččině bratrovi. Tam byla taky docela švanda. Hlavně ta sedačka. Ta mě a Igorkovi naprosto vyhovovala.


Takhle jsem si hezky vylehával. Než... přišli páníčci s piškůtkem a řekli "popros".


Pózování s míčkem:


Další den a další hrátky. Hurrá do toho. Já jsem prostě neunavitelný.


A otázka nakonec. Neměl já být filmovou hvězdou? Odpovídat můžete v knize návštěv.